Daliborkovi je 36 let, bydlí u maminky a hrozně rád točí videa na YouTube, kam ventiluje částečně svůj světonázor a jak se zdá i nějaké umělecké ambice. Každopádně Daliborek obdivuje Adolfa Hitlera, z cikánů by klidně nadělal asfalt a uprchlíky by střílel na potkání. A o tomhle bez debat nízkém člověku se rozhodl dokumentarista Vít Klusák natočit svůj film.
V titulku jsem použil termín kvazidokument a označení nácek hodil do uvozovek. Mám k tomu své důvody. Film je značně aranžovaný a Klusák v rozhovoru s Martinem Veselovským přiznal, že spoustu scén s aktéry reprodukoval, či přehrál. Což podle mě trochu opouští ideu dokumentárního pojetí a blíží se hrané formě (ať si každý rozhodne sám, zdali mu to vadí). Přesto hned dodám, že to nesnižuje kvalitu a hodnotu snímku.
Daliborek není nácek, jen hloupý asociál
Ta stojí a padá totiž s hlavním aktérem, který ač má ve svém pokoji všelijaké německé vlajky, rád zpochybňuje holocaust a podobně, je v první řadě, spíš než nácek, ukázkový blbec a prosťáček. Dalibor má špatnou práci v nějaké montovně, společenský kontakt udržuje především s matkou a hranice jeho zkušeností končí Prostějovem, ve kterém bydlí, a představivosti Frýdkem-Místkem, kam si během natáčení zajel na koncert Ortelu. Věřím, že tenhle přízemní hlupák by klidně mohl být přesvědčený komunista, ale nějakým pohnutým řízením své mysli se rozhodl najít smysl života v rasismu a neonacismu.
Toť vše. Neoznačoval bych ho za autentického neonacistu a nijak zvlášť jeho příběh nevypovídá ani o současné neonacistické scéně. Naopak je spíše obrazem přízemní čecháčkovské malosti a jisté zabedněnosti. Tuto mozaiku dobře doplňuje i jeho matka Věra a její přítel Vladimír, kteří u televize nadávají na ku*vu Merkelovou a uprchlíky, ale v Osvětimi disponují najednou takovým soucitem, že víc tragikomické to být už ani nemůže.
Daliborek má své zdroje
Tedy omyl, může. Tahle scéna už se také na internetu řeší, takže nepropaluji žádný velký spoiler. V závěru produkce zařídila Daliborkovi a jeho blízkým (mimochodem panoptikum po celý film doplňuje Daliborova přítelkyně) výlet do Osvětimi, viz výše. V rámci exkurze před nimi stane paní, která zdejší pobyt přežila. Chytrolín a světaznalec Dalibor se ji nebál konfrontovat se svou pravdou, kterou získal ze svých alternativních zdrojů, která veškerou vinu za 2. světovou válku, cituji, hází na vládnoucí židovstvo a Osvětim bagatelizují jako poměrně neškodný vězeňský tábor. Ano, ten pitomec tvrdil takovéto dámě do očí, že si vymýšlí. V tu chvíli mi bylo vážně šoufl.
Do té doby veškeré dění na plátně, které asi víceméně zobrazovalo reálný Daliborův život, bylo spíše k smíchu. Spíš jako kdybychom se dívali na hodně ujetou reality-show, než na dokumentární film, který by měl ambici něco měnit, nebo poukázat na velký problém dnešní České republiky. Tento dojem posiluje i můj pocit, že Klusák se svým způsobem Daliborovi tímto filmem především posmívá. Dalibor je totiž extrém tohoto myšlenkového pólu (= za můj posraný život můžou uprchlíci, cikáni atd.). V podstatě nevypovídající karikaturou, která skutečně není nic jiného než k smíchu.
I Daliborek a jemu podobní volí!
Co ale úsměv nevyvolává, je fakt, že podobná individua mohou volit. Což měla být asi největší přidaná hodnota sdělení. Poukázat na to, že takovíto lidé také rozhodují o osudu celé země a mohou za ty Zemany, ANO, Okamuru apod., na které se nadává, ale přesto se těší podezřele velké oblibě. Jenomže Daliborkův portrét je spíše obludáriem, kterému se kdokoliv, kdo s ním nesouhlasí, může vysmát. A kdo s ním může alespoň v něčem souhlasit, se nad něj dokáže povznést a říct si, „já až takovej debil nejsem.“ I proto se asi podobně smýšlející člověk nechytne za nos a neřekne si: „Já nechci být na stejný vlně jako tenhle týpek.“
Paradoxem a nejlepší zprávou tak nakonec je, že Daliborek volit nebyl, protože máma asi vyhodila lístky. Film sám o sobě je jinak vcelku zajímavou, asi poloautentickou výpovědí o muži, jenž se od své matky nedokáže odstěhovat. Svou nejistotu balancuje otevřenou xenofobií a nenávistí. Divák tak nakonec ale sleduje bizarní představení s divnými figurkami, které nevypovídají hlouběji, ač to tak tvůrci prezentují, ani o naší společnosti, ani o ultrapravici. To bychom museli zůstat třeba na delší chvíli na koncertu Ortelu a natočit hlubší sondu tam. Například…
P.S.: Svět podle Daliborka je zkráceně SPD! Náhoda? Nemyslím si…
Foto: © Milan Jaroš, oficiální foto filmu
