Už od dětských let nám rodiče zakrývali oči, abychom něco nebo někoho neviděli. A tak nám to zůstalo až do dospělosti. Lidé zavírají oči před věcmi, které se dějí tam venku. Zavírají oči před událostmi v rodině. Zavírají oči před vlastními chybami. Kam až můžeme se zavřenýma očima dojít?
Syndrom zavřených očí
Z hlediska psychologie se jedná o obranné mechanismy, které především naše ego využívá pro udržení sebe sama a kontroly. V podstatě jde o to, že jsme slabí čelit právě nyní danému problému, situaci nebo dokonce člověku, a tak odvracíme zrak. A jestliže jde o vzorec naučený už z dětství, ani si to neuvědomujeme a děláme to v podstatě nevědomě a automaticky.
Syndrom zavřených očí ale není neodstranitelný. Jestliže najdeme jednotlivé vzorce, které jsou v nás ukotveny, můžeme je následně také zpracovat a eliminovat. V těch dalších případech, kdy se bráníme nějaké skutečnosti, jde o přirozený jev a jeho důsledky se obrací ve zkušenosti do života, což člověku prospívá.
Proč utíkáme?
Je hodně věcí, které nechceme vidět. I často využívané přísloví Co oči nevidí, to srdce nebolí je snad dostatečným důkazem, že je pro člověka přirozené odvracet zrak i své srdce. Utíkáme především proto, že si s danou situací nevíme rady, nedokážeme jí čelit nebo neznáme její řešení. A někdy i proto, že nás daná věc vskutku bolí a chceme na ni zapomenout, a ne si ji připomínat nebo ji dokonce řešit.
Podle PhDr. Michaely Peterkové se chráníme různými obrannými mechanismy:
- popření – popíráme něco, co nechceme vnímat, co si nechceme připomínat nebo připustit
- percepční obrana – stáváme se imunní vůči určitým informacím a situacím, které nechceme vnímat
- projekce – situace si vysvětlujeme tak, aby nám byly příjemnější než realita
- represe – úplně dané myšlenky, situace vytěsníme, aby nám opakovaně neubližovaly
Tip: Zcela zvláštní skupinou je vytěsňování nekomfortních situací nebo věcí, které nezapadají do našeho životního stylu. Tedy – kdo se v dnešní době dívá na to, jakým způsobem žijí zvířata v rámci masného, mléčného i vaječného průmyslu? Nebo jak si žijí vězni? Nebo jaký život mají bezdomovci a jaký příběh za nimi stojí mimo to, že je vidíme potulovat se venku ve špinavých věcech s desítkami igelitových tašek?
Domácí násilí
Domácí násilí je jedním z nejdiskutovanějších problémů vůbec. Mnoho domácností je v dnešní době takto postiženo, bohužel trpí nejen jednotlivé osoby, ale celé rodiny, protože se jich to týká. Asi si nikdo nedokáže představit, jaké to je – být týranou ženou, mužem nebo i dítětem. Nejčastěji se do takových krizových situací dostávají ženy – ty jsou totiž mnohem citlivější a křehčí (ale nemůžeme samozřejmě globalizovat). Domácí násilí, ať už je pácháno na komkoli, je problémem.
Oběti se syndromem zavřených očí brání před skutečností, kterou nechtějí vidět. Nechtějí si přiznat, že jejich milovaný/milovaná jim ubližuje, psychicky, fyzicky nebo obojí. Vždy mají pádný argument, který chování jejich partnera logicky odůvodní – ale jen pro ně samotné. Okolí vidí jasně, že:
- nikdo si nezaslouží být bit za něco, co udělal
- nikdo si nezaslouží být vydírán
- nikdo si nezaslouží být urážen
Jestliže jste v blízkosti člověka, který trpí, máte podezření na domácí násilí – pak se obraťte na stránky zabývající se prevencí domácího násilí. Hlavně nezavírejte oči. Můžete být klíčem k zavřeným dveřím, ze kterého oběť nemůže sama najít cestu ven.
Týrání zvířat
Lidé často přehlížejí zvířata. Starají se o druhé osoby, ale zvířatům pozornost nevěnují. A tak bohužel útulku neustále přijímají zubožená zvířata, která zažila tolik, že už si lidé nikdy nezískají jejich důvěru. Věnujte pozornost, když kolem sebe vidíte zvířata a jejich majitele, kteří nerespektují práva zvířat, zanedbávají je a navíc ještě také týrají. Jestliže máte podezření, že ve Vašem okolí k týrání dochází, můžete to nahlásit – nebojte se, děláte dobrý skutek a zachraňujete život zvířeti, možná i více zvířatům.
Je mnoho věcí, před kterými lidé zavírají v dnešní době oči. Někdy proto, že to, co nechceme vidět, velmi bolí. Jindy zase proto, že to je pro nás nekomfortní a nechceme vybočovat z vlastní role. Ať už se ve svém životě rozhodnete jakkoli, mějte na mysli toto: I za sekundu se zavřenýma očima může být ztracen život.
