Celých 20 let uteklo od doby, kdy se Mark Renton sebral s lupem, nechal své feťácké kumpány i s minulostí za sebou a odfrčel do Holandska. Před minulostí ale člověk nemůže utíkat věčně. Proto se Mark po úmrtí matky vrací do rodného města, kde se setká se svými dřívějšími kamarády, se svými kostlivci ve skříni a bude čelit i zklamání z prožitých 20 let. Druhý Trainspotting může začít.
A jen co se rozjede, tak vám bude připadat, jako kdyby žádná časová propast mezi filmy nebyla. Vše je od začátku povědomé a hrdinové jsou prostě staří známí jen s pár lety a zkušenostmi navíc.
Danny Boyle drží vše pevně v rukách
Největším trumfem tohoto pokračování je, že na režisérskou stoličku usedl zase Danny Boyle, pro kterého je to první sequel v kariéře a bez kterého by to ani nemělo smysl. Drží totiž osobitost, kterou se pyšnil i první díl a nebojím se označit jeho režii za perfektní. Po formální stránce totiž Trainspotting uhrane i tentokrát.
Hrátky s kamerou a vybroušeným střihem doplňuje opět nabušený soundtrack a především nebezpečně cool parta chcípáků, které za mě tentokrát vévodí Robert Carlyle jako Begbie. Ten po útěku z vězení sice stojí za většinou problémů, ale jeho maniakálnost je takřka strhující. Abych nekřivdil ostatním, tak i zbývající trojici sedí jejich role opět perfektně. McGregorův proslov „Choose life“, variace na podobný z jedničky, který znáte i z trailerů, je jedním z nejlepších momentů filmu.
Zároveň také jedním z mála momentů, který nějakým způsobem reflektuje dnešní společnost. V jedničce byl životní styl hrdinů jistým vzdorem proti konformitě tehdejšího života. Po 20 letech už Renton, Spud, Sick boy a Begbie nevzdorují, jsou vlastně jen sami sebou, i když už mnohdy ani nechtějí a sní o něčem lepším, nebo aspoň normálnějším.
Nostalgie, kam se podíváš
Je dobré si přiznat, že i když se T2 Trainspotting povedl a podle mě i nadmíru, není moc originální. Staví na věcech, které známe, a veze se na velké vlně nostalgie, která tenhle fakt zakrývá. Kdo na tuhle hru nepřistoupí, pravděpodobně bude zklamán. Kdo ale považuje první Trainspotting za něco výjimečného, dostane příjemné pokračování vracející nás do příjemně povědomých vod.
Obecně se ale jedná o moderní snímek, který nakonec z melancholického bilancování vytrhne skoro až thrillerové zakončení. Kouká se na to dobře, poslouchá se to skvěle a být znovu v zajetí skotského akcentu a party feťáků z Edinburghu je vlastně velmi příjemné. Já si tenhle návrat tedy užil a jsem rád, že jsem se ho dočkal.
Foto: © Sony Pictures Entertainment
