Zdravotnický záchranář. Co konkrétně se pod tímto pojmem skrývá? Zdravotnický záchranář musí být neustále ve střehu a vždy připraven na okamžitou akci. Celých 12 hodin. Ve dne i v noci. Od směny do směny. Jaké to vlastně je? Být u zrodu, záchrany i konce lidského života zároveň? Vidět, jak je pomíjivý? Jak se to dá zvládnout? Jak se vyrovnat s prvním úmrtím? Neúspěchem? A proč se vlastně někdo rozhodně takové povolání vykonávat?
Zdravotnický záchranář představuje povolání, o kterém se dnes ví velmi málo, nebo dokonce vůbec. Přitom jeho společenský význam je nedocenitelný. Z toho důvodu jsme se rozhodli pro vás vyzpovídat jednoho pána, který se jako zdravotnický záchranář živí. Ze zřejmých důvodů si přeje zůstat v anonymitě, a proto jeho rozhodnutí respektujeme. Říkejme mu pro naše účely třeba Karel.
Jak v Česku funguje zdravotnická záchranná služba?
V rámci Zdravotnické záchranné služby, dále jen ZZS, existuje v naší republice krajské rozdělení. Každý objekt má své vlastní vedení, které funguje v rámci krajů. Každá krajská základna má pak svého ředitele, své vlastní operační středisko – dispečink, kam se člověk dovolá, požaduje-li zásah ZZS – a určitý počet posádek v závislosti na rozloze a dostupnosti míst ZZS v kraji.
3 druhy posádek ZZS
Rozlišují se zpravidla 3 druhy posádek. Jedná se o RLP – rychlou lékařskou pomoc – sestávající ze tříčlenné posádky lékaře, řidiče-záchranáře a zdravotnického záchranáře nebo zdravotní sestry se specializací. Posádka RZP, tedy rychlé zdravotnické pomoci, zahrnuje řidiče-záchranáře a zdravotnického záchranáře nebo sestru specialistu. Poměrně čerstvá je pak záležitost RLP-RV, tedy rychlá lékařská pomoc v setkávacím systému (RV – rendez-vouz). Zde se nachází lékař a zdravotnický záchranář-řidič.
Kryštůfek záchranář – patron hrdinů
Rozvrstvení posádek se na jednotlivých pracovištích liší. Specifický druh, který se nevyskytuje v každém kraji, a přesto pokrývá celé území republiky, je LZS, tedy letecká záchranná služba. Její složení většinou představuje pilot, lékař, zdravotnický záchranář nebo sestra se specializací. Vrtulníky ZZS nesou označení Kryštof, podle Svatého Kryštofa, který je patronem záchranářů. V rámci různých akcí pro děti se jim proto často rozdávají panáčci jmenovaní jako Kryštůfek záchranář.
Co se skrývá pod pojmem „zdravotnický záchranář“?
Odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotnického záchranáře lze získat několika způsoby. Ty spočívají v absolvování některého z k tomu určených studijních oborů. Jedná se jednak o obor bakalář urgentní medicíny a záchranářství představující specializační vzdělávání zdravotnických záchranářů, které je zakončeno atestační zkouškou. Jednak o akreditovaný zdravotnický bakalářský studijní obor pro přípravu zdravotnických záchranářů, dále pak o minimálně tříletý obor diplomovaný zdravotnický záchranář na vyšších školách zdravotnických. Možnost představuje i studium na střední zdravotnické škole v oboru zdravotnický záchranář, bylo-li studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1998/1999.
Co je to specifická ošetřovatelská a anesteziologicko-resuscitační péče?
Činnost, která je považována za výkon povolání zdravotnického záchranáře, je ukotvena ve specifické ošetřovatelské péči prováděné na území úseku neodkladné, anesteziologicko-resuscitační péče a akutního příjmu. Zdravotnický záchranář se podílí nejen na neodkladné léčebné a diagnostické péči, ale rovněž na specifické ošetřovatelské péči.
Jedná se především o provádění resuscitace za užití ručních křísících vaků a to včetně defibrilace srdce, zajišťování dýchacích cest, včetně péče při umělé plicní ventilaci, k tomu dostupnými pomůckami souvisejícími se zaváděním a udržováním inhalační kyslíkové terapie, zajišťováním přístrojové ventilace s parametry určenými lékařem. V režii zdravotnického záchranáře běží i podávání léčivých přípravků včetně krevních derivátů, spolupráce při zahájení aplikace transfuzních přípravků a péče o pacienta během aplikace i při jejím ukončení. Dále provádění katetrizace močového měchýře dospělých a dívek starších 10 let, odběr biologického materiálu na vyšetření a asistence při překotném porodu zahrnující i první vyšetření novorozence.
To je dlouhý výčet funkcí. Patří k tomu ještě nějaké další?
Ano, to ještě pořád není všechno. Zdravotnický záchranář rovněž monitoruje a hodnotí vitální funkce včetně snímání elektrokardiografického záznamu, průběžně sleduje a hodnotí poruchy rytmu vyšetření a monitoruje pulzním oxymetrem. Kromě toho zajišťuje periferní žilní vstup, provádí orientační laboratorní vyšetření určená pro urgentní medicínu, přičemž je i orientačně posuzuje. Zodpovídá i za obsluhu a udržování dobrého stavu vybavení všech kategorií dopravních prostředků. Řídí pozemní dopravní prostředky a to i v případě, že nastanou jakkoliv obtížné podmínky pro jízdu. Je oprávněn během jízdy použít výstražná zvuková i světelná zařízení.
Pomůže, ošetří i povzbudí
Zdravotnický záchranář ošetří rány, zastaví krvácení, zajistí provedení bezpečného vyproštění, polohování, imobilizaci či transport pacienta včetně jeho bezpečí při něm. Aktivně se podílí i na řešení následků hromadných neštěstí v rámci integrovaného záchranného systému, zajistí potřebnou péči o tělo zemřelého. Na starosti má i veškerou kontrolu léčivých přípravků a manipulaci s nimi. Vede a udržuje zdravotnickou dokumentaci a pracuje s informačním systémem zdravotnického zařízení. V souladu se svou odbornou způsobilostí či pokyny lékaře poskytuje pacientovi informace. Podílí se i na praktickém vyučování vedoucím k získání odborné způsobilosti stejně jako na přípravě standardů.
12 hodin ve střehu – ve dne i v noci
Vypsané úkoly prezentují náplň práce, kterou musí zdravotnický záchranář vykonávat v rámci 12hodinové směny, která vždy začíná i končí 7. hodinou – buď ranní, nebo večerní. Jak je vidět, rozhodně se tedy nejedná pouze o výjezdy, ale i o řadu dílčích neméně podstatných úkonů. Z nich plyne ohromná zodpovědnost, která vedle přímého kontaktu s pacientem tvoří alfu i omegu záchranářské profese v rámci zdravotnického zaměření. Jednoduše řečeno, zdravotnický záchranář je malým doktorem, který kromě výkonu zdravotnických úkonů v rámci své pracovní doby zajišťuje i množství dalších podstatných záležitostí, bez jejichž 100% funkčnosti by nebylo možno efektivně pomáhat lidem.
Opakování je matkou nutnosti (i moudrosti)
Zdravotničtí záchranáři se pravidelně účastní odborných seminářů, školení, stáží, cvičení a soutěží. Ověřují si zde schopnosti nabyté během studií a praxe na záchranné službě. Čelí náročným situacím týkajících se extrémních verzí případů, s nimiž se mohou během výkonu své profese setkat. K takovým může patřit například nácvik postupu v případě hromadného neštěstí, typu masové dopravní nehody, letecké havárie, nebo různých stavů v podobě traumatických postižení. Zde je kromě vhodného technického a profesního postupu třeba zvolit i lidský přístup vedoucí k pochopení pacienta.
Podobné zkoušky mají zdravotnické záchranáře proškolit v pohotovosti jednání a zocelit je pro případ, že se s nimi potkají v terénu tváří v tvář. Těmto účelům slouží i figuríny pro nácvik vedení porodu, resuscitace od novorozeňat až po dospělé jedince, nebo modely pro zajištění dýchacích cest. „Existuje resuscitační panák, který dokáže vyhodnotit procentuální úspěšnost kvality masáže srdce a umělého dýchání,“ zmiňuje Karel.
Příště se můžete těšit na rozhovor s Karlem, kde popíše, jak přesně vypadá a co všechno obnáší skutečná záchranná akce.
Zdroj textu: Vyprávění nejmenovaného záchranáře
Zdroj fotografií: www.pixabay.com
