James Wan je strašáků král. Tenhle chlapec umí totiž v dnešní době děsit jako nikdo jiný a dvojka V zajetí démonů to jenom dokazuje. Zase mi v kině běhal příjemný mráz po zádech a to nejenom proto, že nějaký studenokrevný brigádník nastavil klimatizaci někam k nule, ale protože takovéto skvělé „bububu“ se urodí jednou za čas. A mimochodem skoro vždycky v tom má prsty Wan, který momentálně v hororovém žánru nemá konkurenci.
Proč? Především protože umí budovat atmosféru jako nikdo jiný. Když se nad tím zamyslíte, jeho filmy nijak zvlášť nevybočují ze zajetých klišé a nepřicházejí s ničím extra novým, přesto vás pohltí takovým způsobem, že každé leknutí vychází z pocitu, který se usadil až v morku kostí. Je to podobné, jakoby vám Beethovenovu devátou nejdříve zahudlali středoškoláci, kteří jí natrénovali v kroužku hudební výchovy, a pak byste to chtěli srovnat s podáním profesionálního symfonického orchestru. V rukách skutečných virtuózů ožijí i ty nejohranější skladby.
Když k tomu přidáme skvěle zvládnuté řemeslo, výsledek je pak vysoko nad průměrem. Bez výborné kamery a skvělého střihu by se zajímavá atmosféra budovala těžko a hudba, která je velmi povedená, se ozývá v těch správných chvílích, aby vhodně zabrnkala na nervy. Takže i po všech dalších aspektech je vše v pořádku. Což jenom dokazuje, že Wan momentálně šplhá na špici Hollywoodu zcela zaslouženě.
Navíc V zajetí démonů 2 skvěle pracuje s načasováním a očekáváním. Skoro pokaždé vás dostane. Protože tam, kde si myslíte, že na vás ten děsivej parchant vyskočí, se nic nestane, a když jste ukolébáni pocitem, že teď to přijít nemůže, tak se to právě stane. A v tom je to krásné kouzlo, které potěší každého, kdo nechá rád svou mysl napjatou a je otevřený nějakému tomu neškodnému strašení.
Kromě Wana bych chtěl také vyzdvihnout dětské herce, kteří příjemně překvapili. Nepsané pravidlo říká, že nejhorší je točit se zvířaty a dětmi a i když netuším, jaké to s nimi bylo za kamerou, tak na plátně jsou vidět samé přesvědčivé výkony, bez kterých by byla celá ta děsárna poloviční. Klobouk dolů.
Abych tu nepěl jen ódy, tak si trošku postesknu na stopáž filmu, která byla trochu velkorysejší. Některé scény, asi ve třetí čtvrtině filmu, tak trochu ztrácejí dech a působí delším dojmem. Naštěstí závěr snímku vše vynahradí a my se spokojeně dočkáme rozuzlení téhle duchařské historky.
Dovolím si ještě podotknout, že druhé V zajetí démonů je víceméně stejné jako jednička. Čeká-li někdo aktualizaci, může být mírně zklamán. Obměnilo se prostředí, tentokrát se příběh přesunul do Anglie, a je potřeba vymýtit nového bubáka. Přesto se jedná skoro o to samé, co jsme viděli tři roky zpátky. Troufnu si ale tvrdit, že také včetně všeho, co se nám na prvním díle tolik líbilo. Wan má řemeslo v malíku a navíc patří mezi hororové nadšence a znalce, což je cítit z každé minuty. Děsuplnější zážitek takovýchto kvalit v kině jen tak nepotkáte, tak si ho nenechte ujít. Dalšího se možná nějakou dobu nedočkáte.
P. S.: Based on a true story 😉
Foto: Oficiální stránky filmu
