Ohromný, uslintaný a chundelatý bernardýn se soudkem rumu u krku. Tak nějak takhle si možná řada z nás představuje prototyp záchranářského psa. Realita je ale někde jinde. Psi záchranáři jsou sice také ohromní (většinou), uslintaní a mohou být i chundelatí. Rum s sebou ale rozhodně nenosí. Místo toho s sebou berou odhodlání zachránit lidský život a oddanost svému psovodovi, který je zároveň jejich celým světem – jejich pánem.
Kynologie je sportovní disciplína, která je neskutečně variabilní. Vychází z předpokladu, že každé psí plemeno vykazuje určité charakteristické rysy. Ty jej předurčují k určitému zaměření. Tím nechceme říci, že kynologie psy škatulkuje. Ne, pouze využívá jejich povahových vloh, aby rozvíjela to, co je v nich dobré. Tím dává vyniknout talentu, osobnosti a jedinečnosti každého psa. Je to jako s výběrem správné střední či vysoké školy – také se rozhodneme studovat to, co je nám blízké, co nás baví a co umíme.
Poslušnost je základem všeho
Pokud tedy přijdete se psem na cvičák, samozřejmě, že na počátku budete zřejmě muset absolvovat základní kurz poslušnosti. Odtud se potom odvíjí vše ostatní. To je taková psí základní škola, kde se ještě pozoruje a sleduje, v čem je pejsek dobrý a k čemu má sklony. Není totiž pravidlem, že určité plemeno musí automaticky jít na obranu, na agility, obedience či na záchranařinu. Ano, jsou zde jisté předpoklady, které se však u každého psího jedince liší a nabývají osobní a jedinečné formy. A tak i německý ovčák se může stát psem záchranářem a labradorský retrívr může naopak sloužit jako skvělý policejní pes. Nebo si troufnout třeba na nácvik obrany a kousat do rukávu, jak se v odborných kynologických kruzích říká.
Psovod a pes se musí vzájemně doplňovat
Jak tedy vycvičit psa záchranáře? Především je třeba nejprve zjistit, zda k tomu pejsek vykazuje potřebné sklony. K tomu dojde právě na základním kurzu poslušnosti. Zde si váš pes osvojí základní povely a úkony a vy si osvojíte tón a gesta, jimiž mu je budete předávat. Protože konečný výsledek vždy záleží na dokonalém slazení práce psa a jeho psovoda. Tedy pokud nebudete správně a podle pravidel a předpisů pracovat vy, nemůžete očekávat, že to bude dělat váš pes. Tohle všechno vás naučí poslušnost. Ukončením tohoto stupně můžete potom společně přejít dále, na střední školu. Pokud má váš pejsek laskavou a přátelskou povahu, je bystrý, vnímavý, dostatečně klidný a rozvážný, ale také odvážný a ne ustrašený, pokud rád čuchá a má výdrž a vytrvalost, je zřejmě tím pravým adeptem na záchranářský výcvik.
Stopování
Prvním, co se budete učit na záchranářském výcviku, je tzv. stopa. Ta představuje nutný základ, který nelze přeskočit a z kterého všechno ostatní vychází. Hlavní zodpovědnost leží na psovodovi. Ten totiž musí stopu vyšlápnout a následně se v ní orientovat tak, aby mohl navádět psa v případě, že tápe. Vyšlapávají se různé tvary a stopa se nechává různě dlouho odležet – podle stupně obtížnosti a úrovni vzdělání pejska. Začíná se většinou klasickým I, na které pes s psovodem nastupuje bezprostředně po vyšlápnutí stopy. Pes může mít buď obojek, nebo postroj. Do něj se připne speciální osmimetrové nebo desetimetrové vodítko, tzv. stopovačka. Pes jde po stopě, kterou vyšlápl psovod a na níž nastražil tzv. předměty.
Označování předmětů
Jedná se nejčastěji o obdélníkové kousky vystřiženého koberce. Pes je musí označit tak, že buď zastaví, sedne si, nebo lehne. Způsob označení je zpravidla na zkoušce nutné nahlásit rozhodčímu předem. Na konci stopy čeká krabička s odměnou – nejčastěji salámem. Stopa učí psa rozpoznávat pachy a nacházet ztracené lidi či předměty, které označí určitou polohou těla. Zpočátku vyšlapuje stopu psovod, potom cizí člověk, jehož pach se dá psovi očuchat před zahájením stopy.
Vyhledávání v sutinách
Podobně potom začíná další disciplína, která se v rámci záchranářského výcviku cvičí. Nazývá se sutiny. Jejím cílem je naučit psa vyštěkat toho, koho našel, aniž by se na něj vrhnul. Někteří lidé mají strach ze psů, který je navíc umocněn stresovou situací. Psi záchranáři proto musí být klidní a nesmí nalezeného hned začít olizovat, nebo na něj skákat a chtít se s ním mazlit. Pes by se člověka správně neměl ani dotknout. Měl by pouze zastavit na místě, kde se nachází a štěkotem přivolat psovoda a pomoc.
I psovod musí mít patřičné vzdělání a kvalifikaci
Tyto dvě základní disciplíny představují alfu a omegu záchranářského výcviku psa a vše ostatní se od nich odvíjí. Součástí záchranářských zkoušek je potom samozřejmě i pokročilá poslušnost, převoz na vozíku, autě a další podobné zkoušky a prověrky schopnosti a způsobilosti psa k výkonu záchranářského povolání. Pokud to se záchranařinou myslíte vážně a nechcete svého psa skutečným záchranářům pouze půjčovat, neminou vás ani vašeho psa kondiční zkoušky. Zde se nachází plavání, běh a jízda na kole. Psovod je pak povinen sám bez psa podstoupit odborné kurzy a školení, které k výkonu záchranářské činnosti oprávní i jeho.
Viz také vse-pro-zviratka.cz/vycvik-psa/
www.pixabay.com
