Ještě jsme se nevzpamatovali z velkolepého zážitku u třetího Kapitána Ameriky a kina už se jala dobývat další komiksárna. A to ne jen tak ledajaká. Kinosály opanovává Apokalypsa v podání X-Men. Tedy těch hrdinů, kteří v roce 2000 stáli na prapočátku komiksového boomu a jejichž první díl já osobně řadím mezi svých deset nejoblíbenějších filmů.
Podobně jako u souboje Batmana a Supermana už teď víří na internetu debaty, kterak to Singer s pokračováním svého dítka zvládl a veřejnost se začíná i zde povážlivě dělit na dvě poloviny. Jednu, které film sedl a chválí si komiksovost, druhou, jenž vnímá Apokalypsu jako film, který slevil z kvalit, které měly právě třeba první dva filmy ze série – tedy propracovaný příběh s přesahem a vypiplané a silné charaktery.
No a já patřím tedy k těm prvním. Nějak nechápu povýšené pobrblávání nad tímhle filmem, který podle mě svým předchůdcům vůbec nedělá ostudu a ano, ke svým papírovým předchůdcům má asi ze všech děl z celé série nejblíže. Což nevnímám jako slabinu, naopak si myslím, že se zde povedlo rozpohybovat původně dvojrozměrné obrázky výborně. Troufnu si tvrdit, že X-Men: Apokalypsa je přesně tím, čím chtěl být Batman v Superman.
I proto se může zdát příběh poněkud přepálený a zbytečně megalomanský. Mně naopak přišel dostatečně pohlcující a tenhle souboj mutantů kolem profesora X s nadpozemsky silným superzáporákem jsem si náležitě užil. Vše bylo přehledné a motivace možná nebyly propracované do hloubky, ale uvěřitelné. Takže podle mě se jedná o solidně zmáknutý blockbuster, kterému bez problému odpustíte, že vás neohromí filozofujícími metaforami, protože dodá patřičnou dávku napětí a akce, která prostě a jednoduše někdy stačí. Mně to tedy tentokrát sedlo. A když vezmu v potaz, že film má skoro dvě a půl hodiny a ani jednou jsem se nepřistihnul u toho, že bych se nějak povážlivě nudil, tak si myslím, že vše je v pořádku.
Jinak je potřeba upřímně přiznat, že mladší nastupující parta tolik nezaujme a o budoucnost (snad ne minulou) X-Menů mám trochu obavy, ale staří známí – tedy Fassbender, McAvoy a spol. jsou nadále skvělí. Nekorunovaným králem se ale opět stává Quicksilver, jehož přítomnost a kousky působí stejně svěže jako napoprvé.
Každopádně všechny tyhle složky dohromady vytváří koktejl, na kterém jsem si docela rád smlsnul. Samozřejmě měl jsem už lepší a mistr Singer to umí taky namíchat lépe. Ale nevidím jediný důvod, proč by se kdokoliv nemohl pohodlně položit do sedačky a nevychutnal si ho z plna hrdla bez nějaké zbytečné pachuti.
P. S.: Apokalypsa má pojetím nejblíže k Poslednímu vzdoru. I ten schytával docela slušnou kritiku, ale mně se i přes to líbil. Takže jestli jste se bavili u třetího dílu „x-menské ságy“, tak budete podle mě spokojení i tentokrát.
Foto: Facebook
